Ne, toto nebude další z moralistických apelů, že kdo pirátí hry, přijde minimálně do křemíkového pekla. Chtěl bych jen napsat něco málo ze svých zkušeností na téma pirátství vs. kupování her. Myslím, že většina lidí se bude chovat správně až tehdy, pokud z toho budou mít sami prospěch. A ptáte se, co já z toho tedy mám, když si hry kupuji?Správná otázka. Opusťme teď úvahy na téma, auto bys taky neukrad, a kdo nepracuje, ať nejí, atd., a soustřeďme se čistě na osobní vztah k problému pirátství. Když si zpirátím hru, mám ji zadarmo, to je jasné. Stáhl jsem si ji např. přes rapidshare, a nikomu ji dále nesdílím, takže vlastně si hru na počítači provozuji z čistě osobních zájmů. A vlastně, stejně bych si ji nekoupil? Takže nikomu nevznikne škoda a já se přesto pobavím. Tedy hlavní výhoda pirátství je, že za software nedám ani korunu. Ušetřím, ale co dalšího?
Dále vidím spíše negativa. Pří hledání warezu na internetu si člověk musí dávat pozor na viry, různé malwary prográmky a zákeřnosti, co dělají v operačním systému psí kusy. To sice lze obejít dobrým antivirovým programem a firewallem, ale přeci... A shánět cracky, na nové patche např., doinstalovávat nový obsah do her je také problém, jestli je to vůbec možné.
To jsou ale takové ty praktické věci a zde mě jistě řada hráčů ještě doplní. Já jsem se však chtěl věnovat něčemu osobnějšímu. Sám jsem jako hráč vyrůstal na pirátství. Od kazet, přes diskety, až k CD. V dávných dobách tu neexistovala možnost si hry kupovat, takže řada lidí, včetně mě, ani nevěděla, že za software by se mělo platit. S lety a zkušenostmi ale přišlo vystřízlivění. Nejprve jsem si začal pořizovat české hry, z takového pocitu vlastenectví, a pak jsem se dostával k těm, na nichž mi opravdu záleželo. Dnes, jelikož hraju hlavně na PS3, si hry kupovat musím, i kdybych nechtěl. Ale to nic nemění na tom, že bych tak činil i na PC (ostatně tam si kupuji hlavně adventury, naposledy třeba Sinking Island).
Po všech těch zkušenostech můžu s klidným svědomím říci, že kupovat si hry (i když nemáte peníze na všechny, které byste chtěli), je pro člověka výhodnější, než pirátit? Proč? Že jsem se zbláznil? Možná mi to nebudete věřit, ale jde tu o správný přístup k sobě sama, k okolí, k práci, a hlavně tedy k sobě.
Nejvíce jsem pirátil v éře MS-Dosu. To jsem si kopíroval od kamarádů diskety jako blázen. Musel jsem mít každou hru, o které se někdo jen zmínil, že ji náhodou má. A tak jsem byl zaplaven množstvím her, které jsem nedokázal ani hrát, natož pak ty opravdu dobré dohrávat. Byl jsem hrami přehlcen. Tehdy mi to přišlo super. Jiní kamarádi si zase ke mně chodili kopírovat hry a já měl dobrý pocit, že jsem king, co v tom umí chodit, má kde co, a kde co hrál. Jenže tak si člověk nic nevychutná, hraje všechno a v podstatě nic. Teprve dnes se vlastně mohu k nějakým starým hrám vrátit a skutečně se přesvědčit, jak dobré byly? Co na nich bylo zvláštního? A dohrát je? Dříve na to nebyl čas, protože každý týden přibyly tak dvě tři, někdy i mnohem více nových her.
Špatná myšlenka je tedy, čím víc her jsem hrál, tím jsem větším hráčem? Hrát víc her, než si dokážete vychutnat, je právě na škodu věci. A to dokonce i pokud se chcete věnovat herním recenzím. Je rozhodně lepší zahrát tři hry pořádně, než hrát jich třicet halabala, a ani jednu nedohrát.
Je tedy nesmyslný argument: Hry pirátím, protože na ně nemám. Nepotřebujete hrát všechny hry! Kupovat si je vás přinutí si her vážit, nepřistupovat k nim povrchně, ale pořádně je zahrát, a pak si teprve koupíte další. Tím se stáváte labužníkem, specialistou, který si vybírá a záleží mu opravdu na tom dobrém a kvalitním. Když si ale hry stahujete, odsuzujete se tak na úroveň morální mrtvoly / konzumenta, který přes velké množství her, jimž se nedokáže hlouběji věnovat, najednou zjistí, že ho hry vlastně ani nebaví. Jenže hraje dál, stahuje, instaluje a za hodinu za dvě hru vypne a stáhne novou. A tady pozor! To je to nejhorší, co můžete udělat! Nejenom, že jste se stali piráty konzumenty, ale ještě se sami potápíte hlouběji a hlouběji do jakési proradné závislosti v potřebě vlastnit, mít, zahrát a hrát úplně všechno. To vám zabere takového času, že takové hraní je už opravdu škodlivé a nebezpečné! A nemáte z toho prakticky nic! Jen problémy, v rodině, ve škole, u přátel.
Obrátit se tedy zády k pirátství a kupovat jen ty hry, na které máte, a které vás zajímají (a vy na ně opravdu máte, dnes prvotřídní hry stojí i 200, či 300 kč) je známkou nejen úcty k cizí práci, k tomu, že vám záleží na hráčské komunitě, vývojářích, že jim dáte najevo, že si jejich práce vážíte! Ale hlavně tím říkáte něco o sobě. První je vždy ten osobní užitek, a věřte, že správný přístup k věcem, o které se zajímáte, je stejně tak pozitivní pro společnost, jako pro vás samotné. Protože tak jak přistupujete k jednotlivým věcem, tak přistupujete k životu a to se vám vždycky vrátí. Ve zlém? Nebo v dobrém? Je to pouze na vás.
----
K tomuto článku mě inspiroval jeden z Kriplů a doufám, že nejen on (jestli to bude schopen přečíst až do konce:) se zamyslí.
