V aktuálním Respektu vyšel článek s veselým názvem Nemocní hrou, zabývající se závislostí na počítačových hrách, především těch pro vícero hráčů. Proč ne? Ten problém tu existuje a je mu věnována stále větší pozornost, viz zřizování speciálních klinik na Západě. Adam Šůra text opřel o výpovědi tří hráčů hráčů a dvou psychologů. Ne že by článek nepůsobil seriózně, trochu ale smrdí mantinely, v jakých se pohybuje:
stále lepší světy počítačových her a nerdi spadlí do osidel WoW. To je asi vše.
V perexu článku se píše "Svět počítačových her je stále dokonalejší, přitahuje čím dál více lidí a psychologové debatují o tom, jak léčit nový typ závislosti – na počítačových hrách". Dočítáme se sice obecně o "světu počítačových her", jenže v článku vystupují jako závisláci hráči World of Warcraft. Ale co ten zbytek světa počítačových her? Hry, to (naštěstí) nejsou jen MMORPG, která působí "návykově" už ze své podstaty.
Na webu Respektu ještě vyšel další komentář Adama Šůry banálně se zabývající provařenou otázkou "co z těch děcek asi bude, když místo do lesa choděj do virtuálních světů?". Nuda.
Hráčstvo by mohl zaujmout článek v témže vydání Respektu o fotbalovém géniovi Lionelu Messim (v sekci Politika | O KOM SE MLUVÍ (!!!)). Titulek zní Oživlý Playstation a povídání zakončuje optimistický poslední odstavec:
Barcelonský způsob hry patří mezi fanoušky k těm nejoblíbenějším - je založen na rychlé kombinaci a výborné technice. Podobá se vlastně virtuální hře na Playstationu, kterou Lionel Messi tak vášnivě a dobře hraje - obvykle sám sebe. "Na počítači vidím určité herní nápady, které se pak na hřišti snažím napodobit. Ale něco z toho je na hřišti prostě nemožné," říká. Na rozdíl od Arsena Wengera, proti jehož týmu předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů, si však myslí, že virtuální Messi je pořád ještě o něco lepší, než ten skutečný.
Od rozkošné zábavičky,. odkud bere inspiraci současný nejlepší fotbalista světa, skokem až do neradostného světa herní závislosti. Tak jak to vlastně s těma hrama je?
Koukám do měsíc starého Reflexu, kde se od dob článku Radovana Holuba kulturní kriplové vyvinuli v "Odstřelovače draků" (a Reflex se mezitím definitvně vyvinul ve špatně zakrývaný bulvár). Aneb místo pitomosti počítačové zábavy se řeší to, že u nás se hraním počítačových her uživit nedá. Fascinace fenoménem progamingu. Proč ne?
Každopádně mám dojem, že mainstreamová média jako by si všímala videoher jenom v souvislostech "kultura kriplů, progaming, World of Warcraft, fotbalista hrající fotbalovou hru, Wii, Fahrenheit", zatímco videoherní byznys objemem peněz přerůstá ten filmový. Zase se sluší dodat, že v porovnání většinově herní a filmové produkce ta prvně jmenovaná může často vypadat jako retardovaný mladší bráška.
Zaujala mě část recenze lehce podprůměrného filmu Percy Jackson, ve které se píše:
Tyto promyšlené ataky na sny odcizených nepochopených puberťáků o změnách statusu a rychlém, bez námahy dosažitelném životním úspěchu jsou pak propojeny nikoli opravdovým příběhem, ale jakýmsi videoherním pobíháním po levelech primitivní adventury. Zabij tady tu zrůdu a vem jí artefakt, abys mohl postoupit do dalšího kola. Kalkulace: cílové publikum to ocení, protože tak to má doma u monitoru rádo.
(...)
Okamžitý fotogenický efekt, často silně samoúčelný, tu zkrátka má přednost před čímkoli, co by podpíralo a budovalo vyprávění. Napětí se ztrácí, protože například ústřední zápletka s ukradeným Diovým bleskem je pro všechny ty svévolné atrakce a náhody divákovi vlastně ukradená.
Argumentace: Ten film je špatný, protože se až příliš strukturou a prezentací podobá videohře.
Nijak zvlášť netrvám na tom, aby se o videohrách psalo nutně v pozitivním duchu. Osobně si myslím, že média nejsou od toho, aby něco stavěla do pozitivního světla, naopak, když je někde průser, svinstvo, problém, jen ať se na to pořádně posvítí. Pořádně, ne bulvárně. To se můžeme točit v banálním kolečku "progaming - závislost na hrách" donekonečna.
Vzpomínám na jedno číslo Živlu věnované pornu. Desítky stran zajímavého čtení. "Živel je super v tom, jak dokáže jít pod povrch, pořádně téma rozebrat. Můžeš si říct, že porno je akorát šukání před kamerou, jenže oni to rozebrali kompletně jako svébytné odvětví se vším všudy," pravil minitroll. (Sorry jestli cituju nepřesně, Hoegaarden tehdy v tý hospodě už pracoval). Byla tam historie porna, rozhovory s režisérama, okénko do zahraničí, reportáž z návštěvy bordelu. Jo, bylo to fajn.
