Nejdřív je to XCOM, který se bude vracet v podobě brutální střílečky a teď se má v podobě Doom hry vrátit Silent Hill. Pokud jste jako já s touto sérií dobře obeznámeni, jistě musíte nad tímto ohavným krokem kroutit hlavou. "A proč," ptají se někteří. Protože Silent Hill je hra hlavně o příběhu, o těžké atmosféře, která hráče postupně svými kusadlami sžírá, až z něj na konci zbude jen vybledlá vzpomínka. Je o strašidelném bloudění pekelným městem, o hledání odpovědi na jednu zapeklitou otázku, o sbírání ať už přímých nebo nepřímých indícií. Je ale také o monstrech, které tímto městem kráčejí. Nejsou to ale monstra, která byste zabíjeli pro nejvyšší počet fragů. Tihle příšeráci jsou ve hře prostě z toho důvodu, že by město bylo bez nich prázdné, tak nějak neúplné a hlavně: prázdné peklo bez duší nedává smysl.
Silent Hill vám NEvnucuje, abyste zabíjeli vše na potkání. V tamté mlze se něco hýbe a je jen na vás, zda se tam půjdete podívat, zda se zastavíte a namísto útěku směrem k výtahu stanete tváří v jehlan Pyramid Headovi a ukážete mu zač je toho váš ostrý loket. Je ale taky fakt, že v posledních dílech série se autoři s monstry tak sžili, že se je rozhodli stavět hráči do cesty na tolika místech a tak často, až to připomíná víc akční horror, než Silent Hill - psychologickou pouť rezavým peklem. Silent Hill 4 ale stále na hlavní ideu této série nezapomíná a zakládá si na tom, co SH dělá SH. Souboje s monstry jsou velmi frekventované, zato jsou ale monstra tak podivná, až vpravdě velice bizarní, a zbraně tak slabé, že ani zápas - moment, kdy k vám běží chodbou dvouhlavé dětské monstrum - nepůsobí jako akční sekvence, jako spíš jde o psychologicky dekadentní zkušenost, zážitek, který vás chce co nejvíce zdeptat. Bez ohledu na to, jestli jste si hru vypálili nebo legálně zakoupili.
Pohled z první osoby v novém Silent Hillu nebude pro sérii úplnou novinkou. Poprvé jsme s ním měli co dočinění ve čtvrtém dílu The Room, kde jsme se dívali z kukadel Henryho Townshenda, ale jen a pouze v onom prokletém pokoji, odkud se, přes otvor v záchodě, Henry dostával do podivných zákoutí Tichého města. Tam už byl pohled klasicky z třetí osoby. A propos. Je to jediný správný pohled pro tuhle sérii? Ne. Ale je rozhodně nejlepší, ať už proto, že máte lepší představu o vašem nejbližším okolí nebo z důvodu, že je jednodušší se sžít s postavičkou před vámi, než s kamerou, kterou máte připnutou na očích. Pohled, respektive jeho změna, není ale důvod, kvůli kterému by fanoušek Silentu zabíjel. Avšak změna toho, proč Silent Hill tak obdivujeme, už ano.
Myslíte si, že když se z této série stane horrorová střílečka, kde mydlíte bezhlavě jedno monstrum za druhým, že půjde stále o Silent Hill? Podle mě půjde o zcela jinou hru, na kterou jen kdosi připlácl nálepku Silent Hill. Ne proto, aby nás, fandy, koplo Konami do rozkroku a hlasitě se při tom smálo, ale z čistě komerčních důvodů. Na jednu stranu je to pochopitelné, ale na tu druhou... škoda mluvit.
Pro zajímavost, záběry ze Silent Hill Arcade (automatová pistolová hra v Japonsku):
